Hrachov - vše o obci

. Hrachov - vše o obci

Památce Prokopa Růžičky

Životopis:

Narodil se 28.března 1890 v Jílovém u Prahy, katolík, svobodný.
V roce 1901-1905 navštěvoval 3 tř. měšť. školy v Jílovém. Vysvědčení dospělosti nabyl v Praze 3/7 1909 č.33.
Dle dekretu c.k.okresního školního rady v Sedlčanech z 10/10 1909 č.30 II, od 12/10 1909 do 15/7 1910 výpom. uč. v Jankově. Dle dekretu z 26/8 1910 č.278 I od 1/9 1910 do 28/2 1911 zat. učitel v Jankově.
Dle dekretu z 24/2 1911 č.557, zat. učitel v Borotíně od 1/3 do31/8 1911.
Dekretem c.k. okr. škol. r. v Sedlčanech ze dne 22/7 1911 č. 2178, ustanoven zat. učitelem ve Sv. Janě od 1/9 1911 pro exposituru v Hrachově.

Památce učitele Prokop Růžička padlého na poli cti:

Prokop Růžička def. učitel II.tř. při obecné škole ve Sv. Janě, službou přidělen na exposituru v Hrachově 15. července 1914, rozloučil se se sborem učitelským, aby odešel a více se nevrátil. Touha jeho, by o prázdninách nastávajících Krkonoše procestoval, rázem 26. července 1914 se shroutila a povinnost jeho jinam mu kázala. Nezapomínal však těch, ku kterým svazkem vřelého přátelství přilnul. Tak dosvědčují dopisy z 29./8. i 4./9. kde se těší na opětovnou práci ve škole i mimo, jako jemu nejmilejší, byť často si stěžoval, že i práce sebe svědomitější nebývá vždy správně posuzována a oceněna.

Nesplnila se Tvoje touha: "Jak daří se u Vás vdálné vlasti? Stýská se mi po stolku a po dětech. Jak jsme se těšili před rozchodem ku spokojenému žití a vespolné práci! Jak ostrý meč, teď visí osud nad námi. Sejdeme-li se však ku společné práci osvětové, snad trpkost okamžiků nynějších se změní v odhodlanost a lepší pospolitý život se urodí!"- Lístkem z 29./9. došel 5/10. 1914. utvrdil nás v tom, že se více nesejdeme, že jsme se s milým druhem, ryzím charakterem členem pro blaho dítek a obce neunavným navždy rozloučili. "Poslední vzpomínka na věrné, známé, přátele! Jsem raněn těžce, však ne smrtelně. Na shledanou?" - Toš poslední vzpomínka! Zjištěno, že téhož dne, kdy raněn psal as 5 lístků, tento, rodičům, příbuzným. Přiložený poslední pozdrav dokazuje, že byl nosen v kapse až do úmrtí, které snad druhého dne následovalo. Dle sdělení zeměbran. velitelství v Solnohradě dne 19./3. 1915. čís.1819. oznámeno, že padl 24./9. 1914. na Parašnici v Srbsku, ač dle přil. lístku mělo se tak státi 25./9. (Snad 24. raněn a 25. zemřel.)

Pocházel z rodičů chudých, (syn obuvníka z Jílové u Prahy) těžce, téměř samostatně, postavení svého si dobyl, sám si vše zařizoval, odveden byv k vojsku větší obnos se vydlužil, by povinnostem na něho kladených zadost učinil, ač skromnějšího a šetrnějšího člověka sotva stává. Pro literaturu a školu měl vždy dosti peněz i času, společností a zábav nevyhledávaje.
Předplácel několik časopisů i mnohé publikace, pro školu zhotovil četné pomůcky, které, byť vážně churav na loži robil, o čemž správce školy se přesvědčil. Nedivme se, že v době, kdy řádky tyto jsou psány rodiče jeho nevěří, že by padl - "musí býti živ!" - tak píši nám, ztratiliť syna na něhož vše obětovali, na jehož pomoc spoléhali. (Vždyť i bratr jeho před časem na bojišti padl.
Odpočívej v cizí zemi v klidu, jehož doma marně jsi hledal; želíme my ztráty Tvé, však, památka Tvoje nezhyne, dokud vděčné srdce dítek o něž otcovska Jsi pečoval i jich potomků žíti bude život pozemský.

Zdrojem byl rukopis z roku 1914, pro autentičnost byl přesně opsán, tzn. i s drobnými chybami.
A školní kroniky svatojanské a hrachovské školy.

Obec Hrachov kamejk.net a víte hned Pohádkový les Kamýk nad Vltavou Půjčovna lodí Zrubek